Dlouho se mi ta "modní vlna" používání různých tzv. fotokurvítek vyhýbala. Ve focení mobilem jsem moc velký smysl neviděl a ještě další prznění už tak nevalné kvality fotografií mě nebralo. Mobilem jsem většinou jen dokumentoval různé události. Přesto jsem se relativně nedávno rozhodl, že tomu dám šanci a začnu fotit venku na mobil.
Začátky byly kruté a já se nemohl vůbec k focení mobilem donutit. Několikrát jsem to vzdal, ale pořád mě to lákalo. Až do doby, než jsem v tom našel smysl a začalo mi to pomáhat v mém fotografování.
Už delší dobu mám spadeno na sportovně zaměřené portréty. Při mém nedávném pobytu na Moravě mi bohužel kvůli dešti odpadlo focení běhu. A to rovnou 2x. Ale pořád jsem to měl v hlavě. Pak mi při flákání se na Facebooku vyskočila fotka, na které je zachycená Mirka před svou změnou a po změně postavy. V rychlosti jsem prolítl její Facebook stránku a bez váhání ji kontaktoval. To co dokázala na mě zapůsobilo a moc se mi líbil styl, jakým to celé popisovala.
Tak jsem si zašel už po 2. na výstavu celosvětového formátu - Tutanchamon, jeho hrob a poklady na pražském výstavišti v Holešovicích.
O tom jaká tato výstava je, posuďte buď sami svoji návštěvou nebo mými dojmy na blogu. Chci tady napsat, jak se mi fotilo a jestli bylo vůbec možné fotit.
Fotit možné bylo, ale bez blesku a dokonce i bez přisvětlovací AF diody. Takže než tam půjdete, naučte se ji doma vypnout, jinak neujdete přísným pohledům a slovům pánům v černém.
Tak jsem se konečně odhodlal napsat svůj první fotoreport...navíc to bylo moje první focení. Tak mě, prosím vás, neukamenujte. Měl jsem fotit společnou fotku dětí - předškoláků (jako dárek pro jejich učitelku). Noc předtím jsem pořád přemýšlel, co a jak udělám, jak to všechno vymyslet a moc jsem z toho nespal. Ráno jsem si vše nachystal a vyrazili jsme s přítelkyní na dohodnuté místo (zjistil jsem, že není marné, mít sebou pomocníka). Když jsme dorazili na místo bylo kolem desáté. Focení jsem naplánoval v zámeckém parku.
Fotit akty jsem měl v plánu už dlouho. Už začátkem roku 2012 jsem si říkal, že si to chci vyzkoušet (tenkrát jsem o tom psal v mých plánech na rok 2012). Ale nějak jsem to dlouho odkládal...jednak jsem si na to moc netroufal a taky je trochu obtížnější sehnat někoho na focení aktu :)
Už se pomalu začínám ztrácet v tom, kolikrát jsem už s Terkou fotil. Vím jen, že napolsedy to bylo někdy před dvěma měsíci a jak to tenkrát dopadlo se můžete podívat v tomto článku. I tentokrát jsme fotili u Terky v bytě, ale samozřejmě jsme zkoušeli zase trochu jiné fotky. Fascinuje mě, kolik se toho dá vymyslet na tak malém prostoru :)
Vezmu to stručně, rozepsal jsem se u sebe na blogu, ale rád bych se podělil o svůj fotoreport i tady. Vůbec první focení v kombinaci D700+80-200 f2.8 AF-S. A jak to dopadlo? Zvláštně.
Musím se zžít s větší fototechnikou, váha a větší tělo s gripem dají zabrat. Ale rozhodně nelituji koupě! D700 je prostě výborná, jen s tím sklem se musím naučit :-)
Dneska výjimečně nebudu zde na blogu psát o focení lidí :) Celý den jsem seděl zavřený doma u práce a venku bylo hezky. Večer jsem to ale nevydržel a rozhodl jsem se projít alespoň někde kousek za sídliště. Popadl jsem foťák a vyrazil jsem.
Ani jsem neměl žádný cíl, rozhodl jsem se vydat směrem do míst, kde jsem ještě nebyl. Tedy konkrétně někam do přírody. Naštěstí mám hezkou přírodu hned kousek za barákem. Alespoň nějaká výhoda toho, že bydlím v takové části Prahy :)
Kamarádka mne požádala, zda bych jí spolu se sourozenci nevyfotil na společnou fotografii, která byla určená jako dárek k výročí svatby jejích rodičů. Samozřejmě jsem souhlasil. Jelikož je jaro, chtěl jsem fotografovat někde na louce s mnoha květinami. Po obhlídce okolí jsem sice zjistil, že louk je mnoho, ale kytek již méně:) Nakonec jsme dali za vděk travnatému břehu Žermanické přehrady.Co jsem si vzal na focení? Mé hlavní tělo Nikon D7000, portrétní pevnou 50 1.8D a externí blesk se softboxem. Chtěl jsem i odraznou desku, ale ta mi zatím ještě nedorazila.
Na 3 týdny jsem změnila místo bydliště z Prahy na lázeňskou část Karlovy Vary. V sobotu za mnou přijel kamarád Vláďa a já jsem vlastně poprvé od příjezdu dostala možnost si po dlouhé době zafotit. Ve Varech už jsem byla minulý rok a byla to pro mě taková nostalgie. Tedy snad o rok zkušenější a s novou zrcadlovkou jsme se vydali do centra lázeňských kolonád. Počasí nám docela vyšlo, akorát byla zima.
Aby to nevypadalo, že fotím jen ženské, musím se podělit taky o dojmy z mého nedávného portrétního focení s Danem. Ten mě kontaktoval, protože k propagaci své knihy potřeboval nějaké své portréty na web.Před focením jsem si ujasnil, jakou představu o fotkách Dan má a co vlastně očekává. Portréty hlavně neměly působit depresivně. Padl návrh na focení v nějaké rušnější ulici v centru, aby z fotek dýchal život. Sraz jsme si tedy dali na Václaváku, kde o davy lidí není nouze.
Terku jsem oslovila stejně jako Renču pres lide.cz, tam se opravdu velmi dobře hledají slečny na dobrovolné focení. I když jsem se dozvěděla, že se slečny bojí, zda na schůzku vůbec dojdu já, nebo zda dojde nějaký jiný člověk schovaný za pomyslnou maskou. Proto i málokterá slečna odepíše na vzkaz. Ale Terka byla odvážná a napsala, vyměnily jsme si pár vět, ale ani po nějaké komunikaci, jsem si nebyla schopná dost dobře představit kdo příjde.
Po dlouhé odmlce jsem se zase pustil do focení. Musel jsem se učit na maturitu, takže nebyl vůbec čas. Už před delší dobou jsem se ptal kamarákdy Míši, jestli by neměla zájem a ona měla. Jen v té době neměla čas, tak jsme se dohodli na prvním víkendu v květnu. To znamenalo, že jsem neměl moc času se na focení připravit (ještě v pátek jsem psal písemky...). A ani jsme nebyli dohodlí na přesném místě a čase, protože jsem měl hlavu plnou jiných věcí a nedokázal jsem cokoliv vymyslet. Doufal jsem, že se Míše nezmění plány a focení nezruší.
Už nějakou dobu jsme s kamarádkou, říkejme ji prostě maminka, plánovaly, že nafotím ji a její dvě děti ve vojenském stylu. Připadlo mi to jako velice dobrý nápad jak s kamarádkou strávit odpoledne a dostat ji zároveň s dětma před foťák, a hlavě, ty dvě málá čertidla zabavit, aby je cvakání spouště nenudilo, a fotcení tak neskončilo dřív než vlastně začalo.
Jak píše David Nogol ve své knize "Jak na focení portrétů" asi nejlepší na oslovování lidí je portál lide.cz tam si lze jednoduše vybrat lidičky na focení, napsat jim zprávu, a pokud mají zájem odepíší, ale alespoň tam jde vidět jestli si dotyčný zprávu přečetl nebo ne. Takový postup se mi osvědčil.
Tak nějak ani nevím, jak přesně začít. V hlavě se mi zrodil nápad. Nápad, který je ale možná úplně šílený a nevyužitelný. ale třeba nakonec tak úplně špatný není a třeba to všechno bude pro někoho prospěšné. Podělit se o něj s Vámi zde vymyslel vlastně David, takže na mě už je jen to celé zveřejnit.
Pohled přes hledáček fotoaparátu zná mnohý fotograf. Může si vybírat detaily, na které se zaměří, při focení portrétů se vžije do role někoho, kdo je ten, kdo určuje pravidla…ale co když se ta role obrátí?? Zkusili jste si i vy být na chvíli před fotoaparátem a poslouchat rady fotografa? Přiznám se, že mně se to „poštěstilo“ a určitě to stálo za to!!
Krásné nedělní ráno - za oknem vykukovalo sluníčko, jako to v Ostravě nebývá moc zvykem a po zamračené sobotě, to byla velmi příjemná změna. Měla jsem v plánu jet buď na motoristickou výstavu, nebo jít do Zoo v Ostravě, když se mi ale ozvala kamarádka, že by šla s dětmi do zoo zda se nechceme přidat, kývla jsem.
Nevíte co je to Slowpitch? A nebo Sláva Hosana? Já taky ne, ale neodradilo mě to od návštěvy zajímavého sportovního nedělního odpoledne.
Po dlouhé odmlce jsem zase zpátky ve své kuži a moc si užívám toho tepla a sluníčka a začíná všechno růst a zelenat se. Můžete být snad na jakýmkoliv místě a když svítí sluníčko, působí to na Vás optimisticky. Ten den kdy vznikly tyto fotografie jsem se dozvěděla docela šokující věc co vyřešila mé dlouhodobější trápení a teď už bude jenom dobře. Schválili mi lázně, takže v květnu se s vámi rozloučím na 3 týdny mimo Prahu a myslím, že mi to prospěje. Procházka byla v lokalitách Anděl - Petřín - Pražský hrad ( Rajská zahrada, Královská zahrada, Letná )
Dlouho jsem čekal, až začne venku být nějaké zajímavější počasí. Přes zimu to bylo takové smutné a bylo mnohem méně možností, co se týká výběru vhodného pozadí pro portréty. Zatím jsem to řešil tak, že jsem fotil v interiéru (konkrétně doma v pokoji, viz mé předchozí články). Konečně jsem se ale dočkal a venku se pomalu začíná projevovat jaro.
I já jsem se dostala do stavu, že projíždím weby a snažím se najít co nejvíce informací k hledanému produktu. Konkrétně jsem váhala mezi objektivy Nikon 70-300/4,5-5,6 G AF-S VR IF-ED a Tamron 70-300/4-5,6 Di VC USD pro Nikon. Na různých webech jsem našla rozdílné názory, ale při hledání jsem se dostala i na stránky časopisu Československá fotografie, kde je několik vidorecenzí a právě ty vám určitě doporučuji!Zatím jich na webu můžete najít celkem pět a týkají se následujících objektivů/filtrů/stativu:
Další koncert jsem absolvoval na konci března, ale čas nedovolil se k fotkám dostat dříve. Letos už můj třetí koncert (první zaznamenaný zde a druhý zaznamenaný v 10 pivech :-)) a to mě ještě jeden čeká. Po loňském turné po venkovných zoo možná letos naopak nevyjdu na světlo :-)
Včera se konala opravdu povedená akce nazvaná Město na kole. Místo konání bylo zvoleno na pražském nábřeží. (Náplavka Dvořákova nábřeží - Na Františku). Počasí nebylo takové jaké jsem si představoval, ale i tak se velice dobře fotilo. Přikládám pár fotek a zejména za pozornost stojí elektro kolo společnosti PG Bikes za krásných 2.500 000 Kč :))
Už to bylo zase přes týden, co jsem nikoho kvůli focení neoslovil. Včera jsem byl s přáteli na takové menší fotoprocházce (no menší...prošli jsme půlku Prahy :)). Sice jsem občas trochu koukal po lidech kolem, že bych někoho oslovil, ale nějak jsem to ten den ani neměl v plánu. Spíše jsem si užíval procházky a snažil jsem se pořádně si opdočinout a pročistit hlavu.
Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet, jaké to je fotit v ateliéru, vždycky, ale taky byl nějaký problém, který to nedovoloval - špatná technika, nedostupnout lidí na focení, případně času atd. Před několika týdny se mi alespoň částečně poštěstilo a mohla jsem nafotit své kolegy v práci, i když jen rutinní fotky na průkazky a v dost provizorních podmínkách.
Minulý týden jsem se rozhodl spustit dubnovou foto akci pro focení v interiéru. Hezké jarní počasí pořád nikde a mě už omrzelo to čekání. Tak jsem si říkal, že zatím budu alespoň fotit doma portréty na černém pozadí. Ozvala se mi Lucka, se kterou jsem už jednou fotil. Bylo to loni v létě a vznikla z toho tenkrát třeba i tato fotka. Vzala sebou i kamarádku Lenku, kterou jsem fotil poprvé.Než holky přijely, připravil jsem si v pokoji svůj ateliér. Vypadalo to takto:
Maturita se blíží a nejen ta moje, a tak jsem fotil skici své spolužačce a kamarádce Leontýně, které se budou tisknout do katalogu.
O tom že jsem se rozhodl oslovovat a fotit neznámé lidi v terénu nemá cenu se dále rozepisovat. Snad jen uvedu odkaz na první takové oslovení slečny v restauraci a potom nedávné oslovení a focení slečny ve vlaku.
Předminulý týden v pondělí jsem fotil svoji kamarádku a bývalou spolužačku Dominiku s jejím snoubencem Markem v designovém studiu KONSEPTI, nedaleko Náměstí svobody v Brně.Focení bylo zaměřené hlavně na portréty Dominiky a Marka, jak dohromady, tak i zvlášť a tématicky jako předsvatební focení, abych oběma ukázal co ve mně je a věděli, co od mých fotek z jejich chystané svatby mohou očekávat.
