Spousta lidí má na prvního máje jistě zajímavý program, a já samozřejmě také. Většinou zavítám do Vítkovic na den otevřených dvěří. Pokaždé jsou otevřené jiné provozy a pokaždé je to zajímavé a poučné. Už mi to i připadá, že jsem pro železo nějakým magnetem, a nějak k sobě už patříme. Možná je to rodinnou historií, když už dětství mi o tom bylo vyprávěno dědečkem. 

A tak jako každý rok už několik let zpátky jsem se vypravila do Vítkovic v Ostravě, abych navštívila tento podnik a podívala se na žhavé železo zblízka. 

Nejdříve jsme se tedy projeli bývalým vozem metra dopravního podniku Praha, po Vítkovických kolejích, což bylo v průběhu jízdy shledáno opravdu špatným nápadem. Jelikož bylo horko k padnutí a vůz byl minimálně! přeplněn. 

Dále už však byla pro mě procházka s pastvou pro oči. Po návštěvě těžké mechaniky (Heavy Machinery), kde se vyrábějí již klikové hřídele, vtráky a další podobné výrobky nejen z ocele. Jsme prošli starou zástavbou mezi jednotlivými halami, tolik krásně "zašivacích" míst a zapomenutých zákoutí, mě dovelo až k nynějším vysokým pecím, které už jsou dnes uzavřené do bloků, ale kvůli dni otevřených dveří roztopí i původní pece a ukazují tím, že jsou nejen stále funkční, ale demontrují hlavně to, jak se to dělalo ještě asi deset let zpátky. 

Procházkou až do Kovárny - po Heavy Machinery, mou nejoblíbenější částí jsme se dostali k lisům, které lisují žhavé ingoty do nějakých daných tvarů a jen o malý kousek vedle se z nich vyrábí na obručárně obruče. ještě malou odbočkou jsme nakoukli do nové kovárny, která je v nové hale nesoucí pyšný světelný nápis Hammering.

Ovšem v nových provozech už není tolik k vidění. Možná se vlastně ani nedivím lidem, kteří pracují na starých provozeh že se jim do nových nechce - je to nuda, a to soudím pouze z pohledu diváka. 

Blížila se jistojistě 12 zavírací hodina a tak jsme se přesunuli do Dolní oblasti Vítkovic, ale o té zas až někdy příště.

Omlouvám se za sníženou kvalitu fotek, špatné světelné podmínky spolu s né moc kvalitním foťákem udělají své.