Už delší dobu mám spadeno na sportovně zaměřené portréty. Při mém nedávném pobytu na Moravě mi bohužel kvůli dešti odpadlo focení běhu. A to rovnou 2x. Ale pořád jsem to měl v hlavě. Pak mi při flákání se na Facebooku vyskočila fotka, na které je zachycená Mirka před svou změnou a po změně postavy. V rychlosti jsem prolítl její Facebook stránku a bez váhání ji kontaktoval. To co dokázala na mě zapůsobilo a moc se mi líbil styl, jakým to celé popisovala.

Fotit akty jsem měl v plánu už dlouho. Už začátkem roku 2012 jsem si říkal, že si to chci vyzkoušet (tenkrát jsem o tom psal v mých plánech na rok 2012). Ale nějak jsem to dlouho odkládal...jednak jsem si na to moc netroufal a taky je trochu obtížnější sehnat někoho na focení aktu :)

Už se pomalu začínám ztrácet v tom, kolikrát jsem už s Terkou fotil. Vím jen, že napolsedy to bylo někdy před dvěma měsíci a jak to tenkrát dopadlo se můžete podívat v tomto článku. I tentokrát jsme fotili u Terky v bytě, ale samozřejmě jsme zkoušeli zase trochu jiné fotky. Fascinuje mě, kolik se toho dá vymyslet na tak malém prostoru :)

Kamarádka mne požádala, zda bych jí spolu se sourozenci nevyfotil na společnou fotografii, která byla určená jako dárek k výročí svatby jejích rodičů. Samozřejmě jsem souhlasil. Jelikož je jaro, chtěl jsem fotografovat někde na louce s mnoha květinami. Po obhlídce okolí jsem sice zjistil, že louk je mnoho, ale kytek již méně:) Nakonec jsme dali za vděk travnatému břehu Žermanické přehrady.Co jsem si vzal na focení? Mé hlavní tělo Nikon D7000, portrétní pevnou 50 1.8D a externí blesk se softboxem. Chtěl jsem i odraznou desku, ale ta mi zatím ještě nedorazila.

Aby to nevypadalo, že fotím jen ženské, musím se podělit taky o dojmy z mého nedávného portrétního focení s Danem. Ten mě kontaktoval, protože k propagaci své knihy potřeboval nějaké své portréty na web.Před focením jsem si ujasnil, jakou představu o fotkách Dan má a co vlastně očekává. Portréty hlavně neměly působit depresivně. Padl návrh na focení v nějaké rušnější ulici v centru, aby z fotek dýchal život. Sraz jsme si tedy dali na Václaváku, kde o davy lidí není nouze.

Terku jsem oslovila stejně jako Renču pres lide.cz, tam se opravdu velmi dobře hledají slečny na dobrovolné focení. I když jsem se dozvěděla, že se slečny bojí, zda na schůzku vůbec dojdu já, nebo zda dojde nějaký jiný člověk schovaný za pomyslnou maskou. Proto i málokterá slečna odepíše na vzkaz. Ale Terka byla odvážná a napsala, vyměnily jsme si pár vět, ale ani po nějaké komunikaci, jsem si nebyla schopná dost dobře představit kdo příjde. 

Už nějakou dobu jsme s kamarádkou, říkejme ji prostě maminka, plánovaly, že nafotím ji a její dvě děti ve vojenském stylu. Připadlo mi to jako velice dobrý nápad jak s kamarádkou strávit odpoledne a dostat ji zároveň s dětma před foťák, a hlavě, ty dvě málá čertidla zabavit, aby je cvakání spouště nenudilo, a fotcení tak neskončilo dřív než vlastně začalo. 

Jak píše David Nogol ve své knize "Jak na focení portrétů" asi nejlepší na oslovování lidí je portál lide.cz tam si lze jednoduše vybrat lidičky na focení, napsat jim zprávu, a pokud mají zájem odepíší, ale alespoň tam jde vidět jestli si dotyčný zprávu přečetl nebo ne. Takový postup se mi osvědčil. 

Pohled přes hledáček fotoaparátu zná mnohý fotograf. Může si vybírat detaily, na které se zaměří, při focení portrétů se vžije do role někoho, kdo je ten, kdo určuje pravidla…ale co když se ta role obrátí?? Zkusili jste si i vy být na chvíli před fotoaparátem a poslouchat rady fotografa? Přiznám se, že mně se to „poštěstilo“ a určitě to stálo za to!! 

Dlouho jsem čekal, až začne venku být nějaké zajímavější počasí. Přes zimu to bylo takové smutné a bylo mnohem méně možností, co se týká výběru vhodného pozadí pro portréty. Zatím jsem to řešil tak, že jsem fotil v interiéru (konkrétně doma v pokoji, viz mé předchozí články). Konečně jsem se ale dočkal a venku se pomalu začíná projevovat jaro.

Už to bylo zase přes týden, co jsem nikoho kvůli focení neoslovil. Včera jsem byl s přáteli na takové menší fotoprocházce (no menší...prošli jsme půlku Prahy :)). Sice jsem občas trochu koukal po lidech kolem, že bych někoho oslovil, ale nějak jsem to ten den ani neměl v plánu. Spíše jsem si užíval procházky a snažil jsem se pořádně si opdočinout a pročistit hlavu.

Minulý týden jsem se rozhodl spustit dubnovou foto akci pro focení v interiéru. Hezké jarní počasí pořád nikde a mě už omrzelo to čekání. Tak jsem si říkal, že zatím budu alespoň fotit doma portréty na černém pozadí. Ozvala se mi Lucka, se kterou jsem už jednou fotil. Bylo to loni v létě a vznikla z toho tenkrát třeba i tato fotka. Vzala sebou i kamarádku Lenku, kterou jsem fotil poprvé.Než holky přijely, připravil jsem si v pokoji svůj ateliér. Vypadalo to takto:

O tom že jsem se rozhodl oslovovat a fotit neznámé lidi v terénu nemá cenu se dále rozepisovat. Snad jen uvedu odkaz na první takové oslovení slečny v restauraci a potom nedávné oslovení a focení slečny ve vlaku.

Po více než půlroční pauze jsem se opět dostal k focení kamarádky Terky. Tu můžete znát z obálky mé nové knihy a již jsem zde zveřejnil reporty z našich dřívějších focení. Když jsme se viděli poprvé, fotili jsme v parku v Karviné.

Nedávno jsem zde sdílel fotky z focení s kamarádkou Šárkou (viz tento článek). Asi o dva týdny později jsme si focení zopakovali. Má výbava se totiž rozrostla o větší mobilní softbox o velikosti 60x60cm. Takže jsem si ho hned chtěl vyzkoušet v praxi.

Přináším další fotoreport z února. Tentokrát jsem pro focení nemusel opustit byt, fotili jsme totiž s mou krásnou spolubydlící Lenkou u ni v pokoji. To jak dopadlo focení v mém pokoji se můžete přesvědčit v tomto a tomto fotoreportu. Jak se můžete sami přesvědčit, v pokoji Lenky bylo focení mnohem zajímavější a celkově byl interiér pro tento typ focení vhodnější.

V posledních týdnech jsem vůbec nestíhal psát fotoreporty z mých focení. Měl jsem plno práce s dokončováním knihy Jak na focení portrétů. Takže se můžete těšit v následujících dnech na fotoreporty z uplynulého měsíce. Tento článek bude o focení s kamarádkou Šárkou a je rovnou ze začátku února.

Vzpomínáte na můj článek z konce minulého roku, kde jsem popisoval své dojmy z prvního oslovení a nafocení neznámé osoby? Tenkrát jsem vyfotil slečnu v restauraci (viz tento článek) a chtěl jsem v tom dále pokračovat. Plány to byly hezké, ale nějak jsem neměl dostatečnou motivaci se dále překonávat a pokračovat v oslovování.

Po dlouhém přemýšlení jsem si řekl, že bych se taky mohl pustit do focení portrétů. Předcházelo tomu dlouhé pročítání různých článků. Až jsem si řekl, že jenom čtením se nikam nepohnu. I když to čtení, hlavně tady na fototipech, mi hodně pomohlo. Takže jsem začal.

Zdravím čtenáře. Dnes bych se rád podělil o zkušenosti s focením a to rovnou dvou slečen, které se odehrálo za nádherného podzímního odpoledne 6.11.2011 na ještě nádhernějším místě a to na Hukvaldech. Focení mezi opadlým listím může někomu připadat jako klišé, každopádně mě to přišlo jako super nápad. Toto je mé druhé focení, takže holky v podstatě nevěděly do čeho šly, na konci však byli velice spokojené a tím pádem jsem byl spokojený i já.

Mé první pokusy o focení autoportrétů na černém pozadí jsem shrnul dříve v tomto článku. Tenkrát se zapůjčeným 40x40cm softboxem. S fotkama jsem byl docela spokojený, ale v posledních týdnech mě napadl nápad, jak to nafotit znovu a trochu jinak.

O víkendu jsem fotil Markétku a vznikl z toho tento report. Tenhle styl focení mě začal bavit, proto jsem se začal domlouvat další takové focení s lidma, které znám. A hned ve středu mě čekalo focení s krásnou Hankou. Fotilo se tentokrát v bytě u našich společných přátel a při focení nám asistovala kamarádka Anička.

Ještě než se dostanu k samotnému focení s Markétkou, tak trochu uvedu o co vlastně tentokrát šlo. Nedávno jsem se dostal k focení dvou krásných slečen ve spodním prádle u nich v bytě. A hodně mě to začalo bavit a dost mě to nadchlo. Hned jsem věděl, že je to další věc, ve které se musím dále zlepšovat a které se chci věnovat. Hodně mě baví fotit v improvizovaných prostředích a vymýšlet jak to co nejlépe nafotit.

Konec roku často trávím přemýšlením nad tím, co vše jsem zvládl a co se moc nepovedlo. Jak jsem zmiňoval v tomto článku, z fotek z tohoto roku úplně nadšený nejsem. Tedy povedlo se několik fotek, ze kterých mám opravdovou radost, ale pořád mi přijde, že tomu něco chybí.

Už hodně dlouho jsem nefotil žádné portréty. Měl jsem teď dlouhou pauzu, protože jsem se v poslední době zabýval hodně mými internetovými projekty. Tedy jediné portréty co jsem fotil byly při testování zapůjčených blesků a softboxu (viz recenze blesků a recenze softboxu).

V pátek jsem si byl vyzvednout z PhotonEurope set stativ+softbox+rádiový odpalovač. V PhotonEurope byli tak hodní, že mi tento set půjčili pro testování a recenzi na Fototipy. Jenže v pátek jsem mi nebylo moc dobře a v sobotu jsem byl většinu dne pryč.

Minulý víkend jsem fotil s Terkou v Ostravě fotky v retro stylu. Výsledek jste už možná viděli v tomto článku. Tentokrát Terka přišla s velmi netradičním nápadem na focení - smutný klaun. Nejdříve jsem si to nedokázal vůbec představit, ale kývl jsem na to.

Když jsem posledně navštívil Moravu, tak nějak neplánovaně jsem se dostal k focení Terky, přítelkyně mého kamaráda Radima. Jak focení dopadlo jste se mohli přesvědčit v tomto článku. Bylo to super a vznikly parádní fotky. Navíc je Terka plná nápadů na focení, takže jsme se průběžně domlouvali na dalším focení.

Ve středu mě čekalo focení, na které jsem se těšil hodně dlouho. Jitku jsem měl "v hledáčku" už několik měsíců, ale měl jsem obavy ji s focením oslovit, protože jsem se bál odmítnutí. A taky jsem dříve neměl tolik zkušeností s focením, takže jsem si prostě netroufal. Ale když jsem Jíťu poprvé uviděl, věděl jsem, že ji prostě chci nafotit :)