[google-map-v3 shortcodeid=“60f6109d“ width=“100%“ height=“350″ zoom=“12″ maptype=“roadmap“ mapalign=“center“ directionhint=“false“ language=“default“ poweredby=“false“ maptypecontrol=“true“ pancontrol=“true“ zoomcontrol=“true“ scalecontrol=“true“ streetviewcontrol=“true“ scrollwheelcontrol=“true“ draggable=“true“ tiltfourtyfive=“false“ enablegeolocationmarker=“false“ enablemarkerclustering=“false“ addmarkermashup=“false“ addmarkermashupbubble=“false“ addmarkerlist=“49.842975,18.30768599999999{}1-default.png{}Důl Petr Bezruč/Terezie“ bubbleautopan=“true“ distanceunits=“km“ showbike=“false“ showtraffic=“false“ showpanoramio=“true“]
Důl Petr Bezruč, jak se nazývá od roku 1946 se nachází na Slezské Ostravě. Od založení v roce 1842 až do roku 1942 – než dostal německý název – se důl jmenoval Terezie. Pro lepší orientaci se důl nachází necelých 15 minut pěšky od centra města (Masarykova náměstí) případně asi 10 minut od ostravské ZOO směrem do centra.
Důl jako ostatní zbývající doly v Ostravě je uzavřen a již se zde uhlí netěží od roku 1992. Po ukončení těžby byla důlní jáma zasypána, ale těžní věže zůstaly – starší z nich byla jmenována technickou památkou. Novější věž byla v roce 2002 odstřelena.
Momentálně jsou budovy v celém areálu obtáhnuty páskou zakazující vstup dovnitř, ti odvážnější fotografové jistě ocení, že objekt není hlídán, i když je to na plotech napsáno. Do areálu se dá dostat dvěma hlavními branami, a nikdo vám ve vstupu nebude bránit. v celém areálu se nachází několik firem a proto nikomu nepřišlo divné že jsem tam jen tak vešla a zase jen tak odešla. Až při východu se mě jeden vrátný na jedné bráně zeptal kam mám namířeno, ale když viděl foťák, jen se usmál a přestal se vyptávat.
Já trefila zrovna na pošmourné počasí a tak fotky se nesou v náladě spíš smuteční, není se, ale čemu divit, osud, který důl potkal je k pláči. Budovy v dezolátním stavu v některé, obývané pofidernými existencemi, jež jsem potkala na druhé z bran do areálu – tešících se až utichne klokot ve firmách obývající areál – aby se mohli poklidně vrátit do budov, kam aspoň neprší – zatím. Pouze jedna věž, připomínající kdysi velkou slávu a užitečnost tohoto místa, kterou se podařilo zachránit, a pár cedulí na ještě stojících budovách. Nic víc, pro obyčejného člověka. Pro fotografa milující podobná místa prostě ráj.Řekla bych, ale, že místo je to víc než fotogenické, umím si zde představit úžasné portréty nesoucí se ve starém duchu či naopak velmi extravagantním stylu. Jen až půjdete do areálu dejte, si, prosím pozor, podklady v budovách nejsou moc stabilní a bývají v nich dost hluboké jámy, stropy a stěny opravdu nejsou udržované, a je velmi lehké tam přijít k úrazu… Areál je hodně nerovného terénu zvlášť pokud se člověk nepohybuje po vyšlapaných cestičkách. A vzhledem k tomu, že tam jsou ti pofidermí lidé, normální noha tam moc nezabloudí, tam by člověka hledali asi dlouho.
