Je na focení portrétů potřebný fullframe fotoaparát?

Z názorů které se pravidelně objevují v různých fotografických diskuzních fórech se může zdát, že pokud chce někdo seriózně fotit portréty a pořizovat kvalitní snímky, nezbude mu než si pořídit fullframe fotoaparát (tedy takový, který má snímač o velikosti kinofilmového políčka). Je tomu opravdu tak, nebo jsou tyto názory přehnané a stačí i fotoaparáty se snímačem menším?

Protože jde u mnoha fotografů o velmi citlivé téma, pro jistotu hned ze startu uvedu, že bude vždy platit že foťák s větším snímačem udělá kvalitnější fotky než ten s menším snímačem a získáte více možností při práci s hloubkou ostrosti.

Obrazová kvalita

Fotografové kteří odsuzují cokoliv s menším snímačem nejčastěji zmiňují tyto dva problémy: horší obrazová kvalita a horší možnosti práce s hloubkou ostrosti. Začneme tou obrazovou kvalitou. Tam opravdu platí, že pokud vezmete foťáky vyrobené přibližně ve stejném období, získáte z většího snímače kvalitnější obraz. Lépe vykreslené detaily, méně šumu a pokud nefotíte s Canonem, tak i vyšší dynamický rozsah. Jenže s každou novou generací snímačů se kvalita zvyšuje a díky tomu se dnešní snímače s menším snímačem (řeč je o formátech m4/3 – jinak označovaný jako Micro Four Thirds a APS-C) vyrovnávají starším fullframe snímačům.

Například pokud vás zajímá focení v ateliéru, jsou tam nároky na snímač dost nízké. Světla máte díky zábleskovým světlům více než dost, fotí se na nejnižší citlivost a i ty nejhorší snímače poskytnou obraz více než dostačující pro naprostou většinu použití. Lámat se to začne až při focení v terénu, kdy potřebujete fotit ve špatných světelných podmínkách a musíte zvedat hodně citlivost. V takových situacích se velikost snímače začne projevovat a především vykreslení detailů na vysoké citlivosti není tak dobré, jako u foťáků s větším snímačem.

Pokud si ale nebudete prohlížet fotky ve 100% přiblížení, je dost možné že byste od sebe nerozlišili snímek z m4/3 snímače a z fullframe snímače. Na web se fotky stejně sdílí v menším rozlišení a tam se stejně šum ztrácí a rozdíl v kresbě je v takovém rozlišení nepatrný. Stejně tak u tisku v menších formátech byste rozdíl viděli snad jen s lupou v ruce.

Pokud jde o mě, tak co se týká obrazové kvality, neměl bych problém produkčně fotit s čímkoliv, co je dnes v nabídce a to od velikosti snímače m4/3. Při sdílení na webu by stejně nikdo rozdíl nepoznal.

ISO 6400 – zde už je technická kvalita fotky z APS-C snímače horší. Je zde méně detailů, více šumu, horší dynamický rozsah a horší barvy. Nicméně zrovna toto by ani s fullframe foťákem nebylo bezchybné – světla bylo málo a bylo nekvalitní. Modelku nasvítilo okno nedaleké restaurace. Kdybych chtěl podobný snímek ve vyšší kvalitě, vezmu si sebou kvalitnější zdroj světla. A když bych šel do extrému a požadoval co nejvyšší kvalitu, nafotil bych zvlášť pozadí ze stativu na nižší ISO a zvlášť modelku na nejnižší ISO s bleskem. Vzhledem k tomu že šlo o momentku z procházky, byl by to už trochu overkill 🙂

Hloubka ostrosti

Další argument pro fullframe foťák je ten, že se s nim dá lépe pracovat s hlobkou ostrosti – tedy více rozostřit pozadí. Což je u portrétů samozřejmě žádoucí a užitečné. Jenže to má jeden háček. Lidé co toto tvrdí se často tváří, jako by s foťáky s menším snímačem pozadí nešlo rozostřit vůbec. Ve skutečnosti to takový problém není, jen jste omezení tím, že nemůžete pozadí rozostřit tolik, jako v případě kdybyste měli stejně světelný objektiv a měli k tomu foťák s větším snímačem.

Především u bližších portrétů se dá pozadí krásně rozostřit i s foťákem s menším snímačem. Zde APS-C a 56mm na cloně f/1,2. Velmi podobně by to vypadalo i když byste fotili s nějakou levnou padesátkou na cloně f/1,8. To jak moc bude pozadí rozostřeno záleží nejen na cloně, ale taky na tom, jak daleko je pozadí za focenou osobou. Být ty stromy metr za modelkou, tak to takto rozostřené nebude.

Abyste si mohli lépe udělat představu o tom, jak se hloubka ostrosti liší v případě různých snímačů, můžete si pomoci vypočítáním ekvivalentní clony – stačí když clonu vynásobíte crop faktorem vašeho snímače. Například když na APS-C snímači s crop faktorem 1,5x použijete objektiv na cloně f/1,4, bude hloubka ostrosti podobná, jako s clonou f/2,1 na fullframe přístroji.

Zde tedy vyhrávají fullframe přístroje tím, že můžete použít buď méně světelné objektivy a pozadí budete mít stejně rozostřené a nebo můžete použít světelnější objektivy a budete mít pozadí rozostřené tak, jako to s foťáky s menším snímačem nedokážete (pokud nepočítám postupy, které nejsou moc praktické pro běžné situace).

I přestože je možnost rozostřit pozadí užitečná, je dobré si připomenout že nejde o jediný parametr, který rozhoduje o kvalitě fotografie. Pokud si fotograf pohlídá pozadí fotografie, může fotit i na vyšší clonové čísla a mít prokreslenější větší část snímků. A naopak – pokud si na pozadí nedá pozor, nepomůže ani jeho úplně rozostření. To například když rozostříte rušivé pozadí, které bude obsahovat spoustu světlých barevných fleků, které odvádějí pozornost od focené osoby. Takže rozostření pozadí je šikovná pomůcka, ale sama o sobě vás úplně nezachrání.

Rozostření pozadí není jediný způsob, jak fotit portréty. Například v ateliéru se fotí obvykle na vysoká clonová čísla. Stejně tak při volbě vhodného prostředí můžete fotit na jakoukoliv clonu. 

V ateliéru se fotí běžně na vysoké clonové čísla, zde f/9. Navíc je tam tolik světla, že kdybych toto fotil nějakým pidikompaktem (co dokáže odpálit externí blesk), tak byste na tomto webovém rozlišení nepoznali rozdíl. Na fotce jsem provedl pečlivou beauty retuš pleti a věřte mi – i s 16Mpx APS-C snímačem bylo na snímku zachyceno detailů více, než by se mi líbilo. V takových situacích jsou už nároky na retuš vyšší, než u fotek na plně otevřenou clonu kde těch detailů není tolik.

Když je prostředí zajímavé, byla by škoda se jej zbavovat rozostřením. Zde třeba vzhled interiéru fotku vylepšuje a nejsou zde žádné vyloženě rušivé prvky. Foceno s 23mm objektivem na cloně f/1,4. Ani nejnižší clonové číslo prostředí nedokázalo plně rozostřit, protože jsem fotil s krátkým ohiskem s dostatečným odstupem – zde jsem volil tuto clonu kvůli nedostatku světla. I na plně otevřené cloně vycházelo ISO 500. Předměty v pozadí jsou sice mimo hloubku ostrosti a lehce rozostřené, ale pořád je dobře rozpoznatelné, jak místnost vypadá a co se v ni nachází. Problém nastane, pokud jste nuceni fotit v prostředí, kde ty rušivé prvky jsou a vy s nimi nic nemůžete udělat.

Není to jen o velikosti snímače

Podle mě byste při výběru foťáku neměli řešit jen velikost snímače, ale celkově to jak se vám s danou výbavou budou portréty fotit. Například jako zásadní považuju přesné a spolehlivé ostření. U mé staré zrcadlovky bylo množství odpadu při focení se světelným objektivem cca 50%. Levnější fullframe zrcadlovky mají pak hodně osekané ostřící moduly, kdy jsou všechny ostřící body namačkané ve středu scény a nezbývá vám než používat metodu namáčknutí a překomponování (tím si můžete posunout s rovinou ostrosti a mít ostré něco jiného než oči). Pokud nechcete být z focení fakt vynervovaní a frustrovaní, zjistěte si nejdříve jak se s daným foťákem a objektivem ostří – jak je to spolehlivé a jaké je pokrytí ostřících bodů.

Další věc na kterou bych se zaměřil je nabídka objektivů – zvlášť těch které využijete. Já si osobně vystačím skoro na vše s ohnisky cca 35mm a 85mm na fullframe přístroji (tedy na APS-C používám 23mm a 56mm). Kdybych uvažoval o přechodu na nějaký systém, jako první bych zjistil jaká je nabídka objektivů pro ty mé nejčastěji používané ohniska. Určitě bych se díval po recenzích a ukázkových snímcích v plném rozlišení, kde půjde vidět kresba při plně otevřené cloně. A taky bych si všímal jak vypadá rozostření pozadí (tedy bokeh). Například obrovskou výhodu u APS-C foťáku Canonu a Nikonu jsou objektivy od Sigmy, konkrétně 18-35mm f/1,8 a 50-100mm f/1,8. Opticky skvělé objektivy, které jsou na poměry zoom objektivu extrémně světelné a v podstatě vám poskytnou všechny možné ohniska, které jako portrétní fotograf budete kdy potřebovat.

Pokud máte v plánu využívat i blesky, zajímal bych se o nabídku příslušenství jako odpalovače, externí blesky nebo studiové záblesky. Velkou výhodu mají Canon a Nikon fotografové, tam je výběr nejširší i z řady nejlevnějších výrobků z Číny. U ostatních značek foťáků je to trochu horší, ale v poslední době se nabídka rozšiřuje.

Při focení celé postavy jsou ty možnosti rozostření pozadí horší. Zde opět 56mm na cloně f/1,2. Správnou volbou prostředí to ale není problém. Oblast kolem hlavy modelky a koně tvoří jednoduchá plocha oblohy a pozadí je volené tak, aby tam nebyly žádné rušivé prvky.

Další ukázka na které je zachycená celá postava – v tomhle případě z trochu menší vzdálenosti než předešlá, ale objektiv a clona jsou stejné. Pozadí je zde rozostřeno více.

Důležitý je taky bokeh, neboli vzhled oblasti mimo hloubku ostrosti. Hodně vidět to je při focení se světly na pozadí. Zde je pozadí tvořeno vánočním stromem na Staroměstkém náměstí. Slečna je nasvícena jen světly ze stromku a případně z okolních lamp a stánků. ISO 2000 a foceno objektivem 23mm na cloně f/1,4

Jak to vidím já

Sám fotím portréty s APS-C foťákem (konkrétně Fujifilm X-E2). Živí mě to, takže potřebuju klientům odevzávat technicky kvalitní fotky a musím být schopný se přizpůsobit tak, abych pořídil fotky podle představ klientů. Za těch několik let co takto fotím jsem se setkal jen s několika málo případy, kdy mě velikost snímače omezovala. Bylo to vždy jen u fotek z interiéru s kratším ohniskem, kde by se mi hodilo mít možnost pozadí rozostřit ještě o kus více, protože tam bylo dost rušivých prvků se kterými jsem při focení nemohl nic udělat. Naopak třeba při focení s delším ohniskem (nejčastěji fotím s 56mm f/1,2) se mi asi ještě nestalo, že bych potřeboval pozadí rozostřit ještě více.

APS-C s objektivem 23mm na cloně f/1,4. Fotka je momentka, kdy jsem cvaknul slečnu sedící ve výloze kavárny. Pozadí je dostatečně rozostřeno na to, aby nebylo rušivé, ale zároveň zůstalo rozpoznatelné a divák si tak dokáže lépe představit, v jakém prostředí byl portrét pořízen. Mít větší snímač a stejně světelný objektiv, mohl bych pozadí rozmáznout více, ale zde to třeba nebylo potřeba.

Jsou situace, kdy je příliš malá hloubka ostrosti problematická. Jsou to především skupinové portréty, případně portréty kde chcete mít kromě focené osoby ostrý ještě jiný objekt. Sice stačí všechny objekty srovnat do stejné roviny s rovinou snímače a pak můžete fotit i na nejnižší clonové čísla. V praxi je to ale velmi náročné a třeba u focení rodin s dětmi, nebo při focení se zvířaty je to často nemožné. Zde jsem musel clonit na f/4 abych měl jistotu že bude kromě modelky ostrý i mýval. Na některých snímcích jsem to podcenil a použil nižší clonové číslo a kvůli tomu jsem pak měl mývala mimo hloubku ostrosti.

APS-C s objektivem 56mm na cloně f/1,2. O kolik by byl portrét lepší, kdyby bylo pozadí ještě více rozostřené? 🙂

Velkou výhodou ovšem je, že pracuji především s velmi světelnými objektivy (f/1,2 a f/1,4), takže i s menším snímačem dokážu pozadí efektně rozostřit. Pokud je někdo zvyklý z fullframe foťáku na práci s méně světelnými objektivy (například f/2,8 zoomy), a chtěl by používat stejně světelný objektiv na foťáku s menším snímačem, bude mít trochu problém. Osobně bych třeba už nerad šel do foťáku s menším snímačem než APS-C, protože tam by bylo těch situací kde bych se cítil omezen podstatně více. Formát APS-C v kombinaci se světelnými pevnými objektivy je pro mě hranice, pod kterou když bych se dostal, začal bych být při práci více omezený. Ale u každého bude ta hranice jinde – někdo ji má právě u toho fullframe formátu.

Co se týká obrazové kvality, nemám s výstupem z APS-C foťáku nejmenší problém. Fotím často i v šeru, v blbě osvětlených interiérech a fotky jsou bez problémů použitelné. Stejně většina mých fotek končí jen na webu, takže tam mám pořád hodně velkou rezervu. A fotky vypadají dobře, i když je vytisknu na velký formát, třeba na výstavu. Za celou dobu jsem se nesetkal ještě ani jednou s tím, že by někdo z klientů měl problémy s technickou kvalitou fotky. Protože co se týká portrétů, tak si fakt nikdo nebude prohlížet svůj obličej ve 100% zvětšení a zkoumat prokleslení každého póru a chloupku 🙂

Scéna nasvícená jen světlem svíček, APS-C na ISO 2500. Dokud mi pro nasvícení scény stačí několik malých svíček, nemám s velikostí snímače nejmenší problém…

Sice bych s větším snímačem mohl více rozostřit pozadí a mít technicky o kus kvalitnější fotky, ale v praxi by se to na mé tvorbě nijak neprojevilo. Kdybych přešel na větší snímač (fullframe nebo střední formát) nebo na menší (m4/3) a nikomu o tom neřekl, na fotkách sdílených na webu to nikdo nepozná. Lepší kresbu by 99,9% lidí nepoznalo a více rozostřené pozadí není to, co by udělalo fotky zásadně lepší.

Mnohem důležitější je práce s focenými lidmi, se světlem, s prostředím a kompozicí a taky s nezbytným postprocessem. Sebevětší snímač vás nezachrání, pokud ty osatní věci nezvládnete. Smyslem článku je tedy upozornit na to, že pro seriózní portrétní focení není fullframe fotoaparát nezbytně nutný. Pokud jej máte, je to fajn, máte více možností a lepší výstup. Pokud jej ale nemáte (ať už z jakéhokoliv důvodu), není na tom nic špatně a vaše fotky nebudou nijak méněcenné.

David Nogol

Živím se jako portrétní fotograf, jsem autorem knihy Jak na focení portrétů. Baví mě nejenom samotné fotografování, ale rád o fotografování píšu a pomáhám ostatním fotografům k lepším fotkám. Pořádám fotografické kurzy a workshopy a aktuality o mě najdete na mém Instagram profilu.

komentářů 25

  1. Petr Šťasta napsal:

    Velice povrchně a nepřesně napsaný článek. Optiku vůbec neřešíte, když píšete o obrazové kvalitě? Každý snímač pracuje při stějném výstupu s jinou citlivostí ISO a každý má rozdílnou hranici, kdy se šum více projevuje pokud se bavíme o stejné produkci výsledné fotogragie. Tzn. při stejné hloubce ostrosti s totožným nastavením clony a času. Z vašeho článku vyplývá, že tomu prakticky nerozumíte. Navíc dnešní snímače mají zcela jiné technologické zpracování a tak může APS C snímač produkovat co do šumu to samé co fullframový snímač. VIZ x trans snímače Fuji mohou konkurovat snímačům fullframovým co do obrazové kvality. Taky je třeba zohlednit rozlišení čipu. Fullframový čip s 36 mpx bude v horších světelných podmínkách šumět více, než APS C snímač s 16 mpx. A další zcela zásadní věc je optika. Pokud vezmete fullframe s levnější optikou, tak bude produkovat byť i s větším rozlišením méně prokreslené snímky, než APS C snímač s kvalitnější optikou. Dokonce i 4/3 systém může produkovat lepší obrazovou kvalitu, než některé snímače fullframové, protože tento systém mám velice kvalitní a ostrou optiku. O dost ostřejší, než řada fullframových objektivů. Takže věc je mnohem složitější, než píšete v tom článku na dost primitivní úrovni.
    Pokud jde o bokeh, tak dnes je na trhu celá řada adaptérů a redukcí a také speedboosterů, takže se dá i s APS C snímačem a dokonce i 4/3 snímačem dosáhnout stejného bokehu, jako se snímačem plnoformátovým.

    • David Nogol napsal:

      Ale notak Petře, každý kdo má inteligenci alespoň na úrovni dospělého šimpanze chápe, že jde o srovnání různých formátů snímačů a ne objektivů…

      A který 4/3 systém produkuje lepší orazovou kvalitu, než některé (které?) fullframe snímače? To by mě dost zajímalo. Rád si rožšířím obzory, očividně výrobci některé modely fotoaparátu tají široké veřejnosti, že o nich nevím 🙂

  2. Martin R. napsal:

    Petr Šťasta > co jste svým komentářem chtěl říci? Autor v článku tvrdí, že se dají portréty fotit i na menší čip než FF. A přiloženými fotkami to jasně dokazuje. S čím máte problém?

  3. Alda napsal:

    Mě článek vyhovuje :-). Potvrdil mi to, že na mé hobbyamatérské
    focení mi stačí aparáty s APS-C snímači a tak si FF určitě nepořídím,
    nevyužil bych ho…

    • David Nogol napsal:

      Děkuji 🙂 To bylo cílem, fakt je spousta lidí kvůli různým diskuzím přesvědčeno, že ty skvělé portréty můžou tvořit teprve až si pořídí fullfrejm. Zažil jsem případy kdy lidi po přechodu na FF byli zklamaní, protože fotky byly pořád stejně blbé, jen teda pozadí bylo rozostřenější 🙂

  4. Petr Šťasta napsal:

    Článek je velmi povrchní a úzkoprsý. Vůbec neřeší kvalitu optiky a další důležité věci, když srovnává obrazovou kvalitu. Není to jen o velikosti čipu. Jsou tady další a další aspekty – např technická kvalita samotného čipu, které je třeba zohledňovat.

  5. Alda napsal:

    Petr Šťasta: povrchní a úzkoprsý? A jak by jste to napsal vy? Na dvacet stránek,
    plných technikálií, které nikoho nebude bavit číst? Ne, pro fotografa, který se
    focením zabývá jen na amatérské úrovní, má dost informací. A pokud bude mít
    někdo zájem, tak si určitě detailní technické informace dohledá…

  6. Péťa Rozumbrada napsal:

    Já ten článek beru spíše jako obecnou reakci na příspěvky a diskuse, které se okolo FF, MFT a APS-C motají.
    Líbí se mi vložené praktické fotografické ukázky. To někdy dá za tisíc slov, které někdo nechce v horkém létu vůbec číst. Na druhou stranu mi stručné postřehy z praxe postačí k obecnému základnímu pochopení.

    Pan Šťasta to asi myslí dobře, ale tento článek není určen pro něj, resp. okruh lidí, kteří se na „to celé“ dívají jinou optikou či skrz vlastní hledáček. 😉

  7. Petr Šťasta napsal:

    Nebylo třeba jít do přílišných detailů, ale alespoň základně uvést zásadní důležité body. A pokud píše o obrazové kvalitě a omezuje to jen na velikost čipu a vůbec neuvádí, jak velice důležitá je optika, jenž nesmí být nikdy opomíjená, tak je vidět, že o tom má jen povrchní a minimální znalosti.
    Ve výsledku je to pak nejenže nepřesný a zavádějící článek, ale bohužel i nepravdivý.

  8. Alda napsal:

    Petr Šťasta: asi jste si článek nepřečetl pořádně. Za prvé je tam detailů tak
    akorát a to samé platí i o důležitých bodech. A o důležitostí objektivů (optiky),
    autor píše v odstavci „není to jen o velikosti snímače“. a také v odstavci „jak to
    vidím já“, je zmínka o o tom, jaké používá objektivy a proč. A na konci článku se
    můžete dočíst, že pro portrétní focení není až tak důležitá velikost snímače atd…
    Takže si prosím článek ještě jednou přečtěte, než autora začnete autora obviňovat
    s povrchních a minimálních znalostí, nepravd a zavádění…
    A jak se zmínil Rozumbrada, tak článek nebyl určen jen pro vás ale pro širší okruh
    čtenářů a svůj účel splnil tím, že nastínil novým zájemcům o focení portrétů, zda je
    nutné na to mít bezpodmínečně FF aparát. A odpověď zní, není to nutné…

  9. Jan V napsal:

    Tak je vidět, že je to psáno jako jakási obhajoba techniky fotografa. Za APS – C snímač bych se rozhodně nestyděl. Taky používám Fujiny. Měl jsem nejdříve X E1, potom X T10 a nyní XT2. Vidím, že máte na dnešní dobu již hodně starý Fujifilm X E2. Jsem jen hobík, ale pokud bych se měl focením živit, tak bych určitě do techniky investoval. Ono mezi X E2 a X T2, nebo X T20 je docela znát ten rozdíl novějšího snímače a o dost rychlejšího procesoru a potažmo rychlost ostření, která je u těch starých ,,éček“ fakt bídná. Ale hlavně byste si polepšil co do obrazové kvality. Je to i jistá prestiž mít novější model, a ne fotit s tak starým modelem.

    Ještě v tom článku je docela velká chyba ty portréty na široké ohnisko. Tedy 23 mm, které je po přepoěčtu na fullframu jen nějakých 35 mm. Na APS-C to chce na portrét poloviny těla minimálně ohnisko 35 mm, jinak je docela narušená perspektiva.

    • David Nogol napsal:

      1) pokud bys nebyl Honzo hobík ale focením by ses živil, tak bys pochopil že mít nejnovější model foťáku je zbytečná věc. Stávající X-E2 mě v ničem neomezuje. Na loňskou výstavu jsem tiskl své fotky jak z X-E2 tak z X-Pro2 (která má stejný snímač jako X-T2) a na velkém formátu nebyl vidět žádný rozdíl v kvalitě. Měl jsem v ruce všechny Fuji foťáky, mám s nimi hodně zkušeností a vím co přesně bych získal přechodem na novější model. Je to v plánu, ale jsou teď v plánu investice které mě v tvorbě posunou dále.

      2) Chyba to není, je to můj styl focení. Rád fotím lidi s 35mm ohniskem (po přepočtu), viz třeba tento článek http://www.fototipy.cz/2016/05/20/proc-fotit-lidi-s-35mm-ohniskem/

  10. Martin napsal:

    Myslím, že dobře napsaná osobní úvaha nad technikou, která určitě uklidní pokročilejší fotografy, zda je nutné měnit těla a objektivy na FF. Opět se vcelku potvrdilo, že fotku dělá z větší části fotograf a pak až technika. Do určité (leckdy značné) míry je tohle tlačení do nejlepšího možného dílem marketingu a ambasadorů firem vyrábějícím techniku (i když chápu, že když jsem prfík a vydělám si s tím, proč nemít to nejlepší – asi bych nejednal jinak – každý chlap miluje hračky 🙂 ). Zatímco před dvěma třemi lety bylo všude o tom, že jediné možné pro profi fotografa je FF, dnes se Fuji tlačí se svými APS-C a Oly i s menším snímacem – a profíci prodávají (alespoň někteří), těžkou a drahou techniku se ztrátou, protože najednou jim použitelné ISO 1600 a dobrá stabilizace vlastně stačí… Co bude za rok dva? Bude kolečko, že APS-C je nejlepší kompromis mezi 4/3 a FF a všichni budou zase prodávat techniku, aby za další dekádu a novými technologiemi… Co se týče článku – díky, povedl se, splnil co autor zamýšlel.

    • David Nogol napsal:

      Děkuji 🙂 Ono samozřejmě že to pořád láká a člověk pokukuje po tom nejlepším. Nedávno jsem zas koukal na fotky ze středoformátu od Fuji. Jenže realita je taková, že se to prostě v případě mých zakázek nevyplatí. Naprostá většina fotek jde jen na web, kde je i 16Mpx rozlišení více než dostačující. Stejně tak na běžný tisk. Raději než si pořídit nějaký ultradrahý foťák, investuju peníze spíše do příslušenství jako třeba blesky a světla…případně pak do dalších praktických věcí.

  11. Jan V napsal:

    Jj, chápu, Davide, ono taky ty novější modely nejsou zrovna levné.
    Ohledně ohniska mi přijde, že si protiřečíš s tímto tvým článkem:

    http://www.fototipy.cz/2017/01/22/pruvodce-vyberem-objektivu-pro-foceni-portretu-a-lidi-obecne/

    kde máš, že pro polovinu postavy doporučuješ minimálně ohnisko 35 mm na APS-C.

    • David Nogol napsal:

      Doporučuju, protože je to bezpečné ohnisko pro takový typ portrétů. U těch 23mm na APS-C už hrozí že bude deformace vlivem perspektivy lehce viditelná. Pokud to ale fotograf chápe a umí si to pohlídat, tak se toho vůbec nemusí bát. Navíc v hodně situacích to zkreslení vlivem perspektivy není vůbec na škodu. Jednak jsou lidi zvyklí na deformaci z fotek focených mobilem a taky si toho spousta lidí ani nevšimne. Pro mě osobně jsou ty fotky zajímavější…ty delší ohniska mi přijdou takové „statické“ a občas nudné.

      Jedna věc je mít fotky technicky správné a druhá věc je mít fotky zajímavé. Pravidel se držím jen dokud mi to přináší nějaký užitek. Určitě není dobré se jimi nechat svazovat 🙂

  12. Jan V napsal:

    Jasně, kdo má větší nos, na toho bacha 🙂

  13. Petr Šťasta napsal:

    To je ale neupřímné. Stačí se podívat kdo vlastní stránky – David Nogol a kdo je oficiálně podporuje. Na titulce je velký banner Fujifilmu, takže se dá předpokládat, že ty stránky musí být směrované k tomu, aby se výrobky zmíněné značky prodávali co nejvíce. A že si autor protiřečí je více než zřejmé. Samozřejmě, že ohnisko 23 mm na APS C není na portréty vhodné.
    A co se týká toho článku, tak si trvám na tom, že autor toho ví pramálo o snímačích a nových technologiích a informace, co tu uvádí jsou nepřesné a zavádějící.

    • David Nogol napsal:

      Co je na tom neupřímného? S fujifilmem nemám žádný obchodní vztah, ten banner je pro eshop http://www.fujifoto.cz, který není provozovaný fujifilmem ale Marcelem Konečným.

      A 23mm je samozřejmě vhodné ohnisko na portréty. A informace zde jsou správné, ještě jsi mě pořád nepřesvědčil o opaku…žádné konkrétní argumenty, jen plácání nekonkrétních kravin. Pořád čekám až mi třeba odpovíš na to,který 4/3 systém produkuje lepší orazovou kvalitu, než některé (které?) fullframe snímače? Což jsi tvrdil o pár komentářů výše….

  14. Alda napsal:

    Pane Šťasta, vy jste snad posedlý stihomanem. Kdybych já byl vlastníkem firmy
    Fujifilm a autor článku podporovatelem značky, tak by neměl šanci na další spolupráci.
    Již jsem to zmínil výše, přečtěte si ten článek pořádně a pečlivě. O Fujifilmu tam najdete
    zmínku jen jedinou, a to ve větě „sám fotím portréty s APS-C foťákem(konkrétně Fujifilm X-E2).
    Tak to je podle vás směrování k tomu aby se výrobky Fuji prodávali co nejvíce? Vám fakt asi opravdu
    není dobře (asi z toho horka :-). A podle jakého pravidla, či poučky, kterou máte usazenou v hlavě, by
    ohnisko 23mm „samozřejmě“ na APS-C nemělo být na portréty vhodné, to by mě fakt zajímalo. Já focení
    portrétů nemám prioritou, ale když je občas dělám do školy (zadání), i s objektivem 23mm f2 který je
    pevně usazen na Fuji X 100s. A světe div se, tuto značku oficiálně nepodporuji. A neméně se podivuji nad
    tím, jak si trváte na tom, že David Nogol ví pramálo o snímačích a technologiích, zatímco z vás se ty
    vědomosti jen sypou…

  15. Jan V napsal:

    Nejde mi o to, tu hájit systém, či značku, ale o to, že tu jsou očividně dezinformace. Např. toto: ,,Tam opravdu platí, že pokud vezmete foťáky vyrobené přibližně ve stejném období, získáte z většího snímače kvalitnější obraz. “ Tohle je jasný nesmysl. Zrovna právě Fujifilm je co do obrazové kvality na tom ve srovnání s některými současnými fullframe senzory velmi dobře. VIZ zde ze stránek Dprewiew:

    https://www.dpreview.com/reviews/image-comparison/fullscreen?attr18=daylight&attr13_0=fujifilm_xt2&attr13_1=sony_a7rii&attr13_2=fujifilm_xt1&attr13_3=nikon_d810&attr15_0=raw&attr15_1=raw&attr15_2=raw&attr15_3=raw&attr16_0=3200&attr16_1=6400&attr16_2=3200&attr16_3=6400&attr171_1=1&normalization=full&widget=1&x=0.0281136638452237&y=-0.0018026137899954935
    Zde je jasně vidět, že je na tom Fujifilm u uvedených modelů X T1 a X T2 daleko lépe co do množství šumu a potažmo co do obrazové kvality s vyjímkou DR.
    Samozřejmě jsou profesionální studiové testy při shodných podmínkách. Fuji jakožto zástupce APS C je nastavena o jednu ISO citlivost níže, protože takto to odpovídá při stejném výstupu. Tedy při stejné hloubce ostrosti.
    Toto je základní chyba, kterou dělá plno fotografů. Protože hodnotí systém jen podle toho při jaké citlivosti se začíná projevovat šum. Jenže takto se to dá posuzovat pouze u stejného systému mezi jednotlivými značkami, ale nikdy ne mezi systémy. A to právě z toho důvodu, že každý systém pracuje při stejné hloubce ostrosti s jinou ISO citlivostí. A čím nižší systém, tím při shoném výstupu – tedy shodné hloubce ostrosti nižší nárok na ISO citlivost. Ano, full frame senzory jsou schopné pracovat lépe s vyššími ISO citlivosti při otevřené cloně, ale pokud je přicloníme – posun o jeden krok oproti APS C, abychom měli shodnou hloubku ostrosti, tak najednou zjistíme, že naopak mnohé více šumí, než dokonce i ve srovnání s některými modely z řad 4/3 systému. U něj je potřeba počítat pro stejnou hloubku ostrosti s posunem o dva kroky. Tzn., že v těch testech je třeba nastavit pro simulaci stejného výstupu u 4/3 systému ISO o dva kroky nižší. Rozumíte mi? Víte o čem mluvím?
    Však pokud mi nevěříte, tak si to taky vyzkoušejte i osobně, ať vidíte, že mám pravdu.
    Další věc je, že je třeba hodnotit také optiku a ne jen obecně senzory nehledě na kvalitu optiky. To je opravdu velmi povrchní. Ale nemám v zájmu nikoho urazit a ani se tu hádat, jen ukazuji, že článek je vážně zavádějící a fotografům, kteří neznají věc do hloubky spíše uškodí, než pomůžou ty informace zde uvedené.

    • Nemohu se zbavit dojmu, že Jan V. a Petr Šťasta jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba. Minimálně je spojuje velmi podobný trolovský jazykový styl.
      A k tématu článku: podepisuji jeho poslední větu „Mnohem důležitější je … (dál si to najděte a znovu přečtěte už sami ;-).

  16. Sory teda, správně jsem měl napsat:
    … jeho poslední odstavec „Mnohem důležitější je …“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *