Poprvé v Českém Švýcarsku

České Švýcarsko mě z fotek lákalo už dlouho. Letos jsem se konečně odhodlal toto kouzelné místo u hranic s Německem navštívit. Sice jsem tam byl jen tři dny, ale i tak jsem se vrátil s hromadou fotek a zážitků.

Nějak jsme před odjezdem neměli moc času na plánování, tak jsme vyrazili s přítelkyní dost nepřipraveni. Jako výchozí bod naší dovolené jsme zvolili vesničku Janov nedaleko Hřenska. Ubytovali jsme se v penzionu Pastis, což se ukázalo jako správná volba 🙂

Z Prahy jsme jeli do Děčína vlakem, odkud jsme dojeli autobusem do Hřenska. Tam jsme se na chvíli zastavili, odpočali si z dlouhé cesty u dobrého oběda a trochu jsme si městečko prohlédli. Do Janova jsme měli v plánu dojít pěšky po žluté turistické cestě. Původní představa o snadné cestě cca 4km dlouhé se rozplynula hned po objevení začátku žluté turistické stezky. Táhli jsme sebou všechny věci a stoupání bylo dost velké. Nejdříve jsme vystoupali po schodech, ale dále stezka pokračovala v dost náročném terénu. Místy jsme se skoro drápali nahoru. Nemít na sobě těžké batohy, bylo by to mnohem snadnější. Po vydrápání se nahoru jsme byli odměněni hezkou vyhlídkou, ze které byl krásný výhled na město.

Po zdolání této části byl zbytek žluté stezky docela snadný. Šlo se především lesem a cesta byla příjemná. Z této části cesty bohužel nemám žádné fotky. Ne že by nebylo co fotit, ale únava dělala své a já jsem neměl ani chuť foťák vytáhnout z batohu 🙁

Zanedlouho jsme dorazili do Janova. Procházeli jsme kolem starého mlýnu, kolem kterého byla shromažděna skupina turistů. Překvapilo mě, že mlýn je pravděpodobně obydlen.

Po ubytování v penzionu jsme se rozhodli zakončit den nalezením několika kešek (geocache – více o hře v tomto článku) v nedaleké vesnici Růžová. Cesta mezi těmito dvěma vesnicemi se mi líbila.

img9074 img9073 img9076

Přesně v momentu, kdy jsme dorazili do Růžové nás zastihl dost silný déšť, tak jsme to otočili a šli zpátky na pokoj. Než jsme došli zpátky do Janova, přestalo pršet a nám se naskytl nádherný pohled na okolní krajinu umytou deštěm a krásně nasvícenou sluncem.

Po cestě zpět na pokoj jsem měl příležitost nafotit pár fotek z Janova. Vesnička je to moc pěkná a na to, že je kousek od národního parku tam nebylo ani moc turistů.

img9090 img9093 img9104

V Janově mě zaujala hospůdka, která byla umístěna v budově na první pohled připomínajicí nějakou kapličku 🙂 Déšť zahnal lidi ze zahrádky dovnitř, tak jsem mohl nerušeně budovu nafotit 🙂

Procházka Českým Švýcarskem

Druhý den jsme měli za cíl projít okolí národního parku a hlavně se podívat k Pravčické bráně. Tentokrát jsme se vykašlali na žlutou turistickou stezku a z Janova do Hřenska jsme šli po normální cestě. To se ukázalo jako dobrý nápad. Jednak jsme si zkrátili cestu a taky jsme díky tomu našli další vyhlídku s výhledem na Hřensko. Z Hřenska jsme se svezli autobusem k zastávce Pravčická brána. Neznamená to, že by nás to vyvezlo až nahoru, i tak nás čekala několikakilometrová tůra po červené stezce. Cesta je pohodová a vede pěkným lesem. Je docela hustý, proto doporučuji sebou vzít i stativ.

img9155 img9156

Problémem tohoto místa jsou zástupy lidí kráčející k Pravčické bráně. Musíte s tím počítat, zvlášť pokud budete chtít jako já zakomponovat do fotky i cestu.

Těsně pod Pravčickou bránou vás čeká stoupání po několika schodech. Pohled z tohoto místa nahoru mě moc nezaujal. Překáželi tam lidi, cesta nahoru se rekonstruovala a byly zde provizorní zábradlí. V dáli je vidět zámeček Sokolí hnízdo. Pro vstup do areálu Pravčické brány je potřeba zaplatit vstupné. Pak se vám naskytne možnost jít na jednu ze dvou vyhlídek, odkud je dobrý výhled na okolí.

img9224 img9225

Cesty k vyhlídkám jsou docela zaplněny lidma, proudí zde docela dost turistů. Uličky jsou místy hodně úzké, takže focení není úplně snadné. Zvláště pokud máte sebou stativ. Nicméně většinou jsem narazil na tolerantní lidi, kteří počkali než něco vyfotím a nelezli do záběru. Což je něco na co moc nejsem zvyklý. Je to možná tím, že velká část zdejších turistů byla ze zahraničí. Asi jsou tam v tomhle směru lépe vychovaní 🙂

Pravčická brána a její okolí vypadá moc dobře a je to ideální místo k focení. Je tady ale jedno velké ale. Hodně totiž záleží na počasí. Většinu času co jsem byl nahoře bylo slunce zalezlé, světlo bylo takové nevýrazné. Na druhou stranu byla dobrá viditelnost a krajina v dáli byla dobře viditelná. Moc rád bych toto místo navštívil buď v brzkou ranní hodinu, nebo pozdě večer při západu slunce. Otevírací doba v létě je ale od 10h do 18h, takže to by bylo nutné nějakým způsobem domluvit se zdejšími správci.

img9203hdr img9206hdr img9221

Od Pravčické brány jsme se vydali dále po červené turistické stezce směrem k Mezní louce. Několik kilometru dlouhou cestu nám zpříjemňovalo zajímavé okolí tvořené pískovcovými skálami a místy nádherný výhled do okolí.

img9249 img9261 img9268

Cesta do Mezní louky se zdála být nekonečná. Po příchodu na místo jsme odpočívali a popravdě jsem si místo ani nestihl pořádně prohlídnout, natož nafotit 🙂 Cesta z Mezní louky do Mezné vedla po silnici. V okolí byly vidět v dáli skály, ale k focení mě to nelákalo. Teprve po příchodu do Mezné to začalo být zajímavé. Vesnička to byla opravdu hezká, ale to zajímavé začalo až ve chvíli, kdy jsme se blížili k Edmundově (Tiché) soutěsce. Ještě při sestupu z Mezné do lesa jsme narazili na opuštěnou hospodu Pohoda zašitou pěkně u vstupu do lesa. Moc pěkná byla potom cesta podél řeky Kamenice. Každou chvíli jsem zastavoval, abych fotil. Bohužel bylo docela obtížné to fotit. Slunce prosívatlo skrz stromy, ale některé místa se topily ve stínu. Exponovat v takových podmínkách správně mi dělalo problémy. Často vznikaly přepaly, nebo naopak silně podexponované snímky. Vítr dost hýbal větvemi, proto jsem se ani nepokoušel o HDR fotky ze stativu. Stejně by byly rozmazané. I tak se ale pár snímku povedlo 🙂

img9313 img9319 img9321

img9340 img9347  img9379

Po několika minutách chůze jsme se dostali k dalšímu zajímavému bodu naší cesty. A to k plavbě pramicemi po řece Kamenici. Pramice jsou dost velké a uvezou cca 20 lidí najednou. Pokud máte v plánu fotit (což jistě máte), doporučuji si to zařídit tak, abyste seděli buď úplně vepředu, nebo vzadu. Já seděl vzadu a díky tomu jsem mohl fotit krajinku za námi z nevšedního místa – přímo z prostředku řeky. Pramice pluje dost pomalu a klidně, takže se nemusíte o svou výbavu vůbec bát. Já seděl úplně vzadu u „řidiče“ pramice, takže mi občas trochu překážel v záběru. Celou cestu komentoval česko/německy okolní krajinu a poukazoval na zajímavé útvary kolem řeky. Většinou se jednalo o nějaké kusy skal připomínající různá zvířata 🙂

img9410 img9406 img9402 img9393

Po vylodění z pramice stačí ujít kousek a jste zpátky v Hřensku. Opět jdete podél řeky, nicméně tento kus cesty mi už nepřišel tak zajímavý jako zbytek této soutěsky.

Z Hřenska jsme potom došli zpátky na penzion do Janova. Co se týká časové náročnosti této trasy, tak jsme vyšli ze zastávky Pravčická brána někdy před 11. hodinou, nahoru k Pravčické bráně jsme došli kolem 12h, k pramicím jsme došli kolem 16h a zpátky v Hřensku jsme byli před 17. hodinou. Celý výlet tedy trval něco přes 6 hodin. A to jsme šli docela pomalou procházkovou chůzí 🙂

Několik postřehů na závěr

Příroda v okolí Českého Švýcarska se mi moc líbila a rád se zde ještě vrátím. Tato návštěva byla spíše poznávací a odpočinková, nejednalo se o přímo foto výlet. Taky jsem celou trasu prošel s přítelkyní, která nefotila. Naštěstí mám tolerantní přítelkyni, které nevadilo to neustálé zastavování se co pár metrů kvůli focení. Ale i tak jsem kolikrát raději pokračoval dál v cestě a snažil jsem se zastavovat jen u opravdu zajímavějších míst. Však to znáte 🙂

Pokud bych zde jel příště, raději bych se ubytoval přímo v Hřensku, abych to měl co nejblíže k národnímu parku. Janov je sice kousek, ale pokud nemáte auto, nebo kolo, zbytečně to zdržuje. S autem nebo kolem můžu Janov klidně doporučit. Hlavně penzion, kde jsme byli ubytování byl hezký, personál příjemný a mezi ostatními lidmi, kteří tam byli ubytováni panovala přátelská atmosféra.

Na naší cestě Českým Švýcarskem jsme potkávali hodně němců. Mile mě potěšilo, že většina lidí brala ohledy na fotografy a když viděli, že před nimi někdo fotí, zastavili se a počkali, aby nelezli do záběru. Sám to taky dělám, ale málokdy se s tím setkávám ze strany ostatních. Také některé části stezky byly dost úzké a lidé se nikam nervali a pouštěli ostatní.

No a pokud bych chtěl příště jet do Českého Švýcarska jen kvůli fotkám, asi bych si na to zamluvil celý týden a snažil bych se zařídit si to tak, abych se dostal na dané místa už brzo ráno. Ideálně si vyčíhnout to správné počasí 🙂 Myslím si, že takhle během krátké jednorázové návštěvy člověk nedokáže zachytit krajinu úplně ideálně podle svých představ. Je třeba si to pořádně projít a pak se vrátit na konkrétní místa za konkrétních světelných podmínek.

Článků o oblasti Českého Švýcarska je na internetu opravdu hodně. Jako skvělý zdroj informací doporučuju portál http://www.ceskesvycarsko.cz/.

Toto byl můj první pokus o cestopisný článek. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu 🙂

David Nogol

Živím se jako portrétní fotograf, jsem autorem knihy Jak na focení portrétů. Baví mě nejenom samotné fotografování, ale rád o fotografování píšu a pomáhám ostatním fotografům k lepším fotkám. Pořádám fotografické kurzy a workshopy a aktuality o mě najdete na mém Instagram profilu.

1 odpověď

  1. Jana napsal:

    NP České Švýcarsko – to je moje srdcová záležitost 🙂 http://www.region-ceskesvycarsko.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *