Jeskyně Víl

České Švýcarsko mnozí vnímají jako ideální cíl pro podzimní výlety, kdy jsou soutěsky Kamenice nebo Křinice, stejně jako výhledy z nesčetných vyhlídek kolem Jetřichovic, barevně nejzajímavější. I další roční období ale mají svá kouzla. Něco z krásy Českého Švýcarska je navíc velmi pomíjivé, viditelné jen pár týdnů v roce, a to v zimě. Tím je ledová, rampouchová výzdoba Jeskyně víl v Kyjovském údolí.

Označení jeskyně se možná někomu bude zdát až příliš velikášské vzhledem k velikosti jen několika málo desítek čtverečních metrů. V podstatě se jedná o takový větší pískovcový převis. Každoročně zde v zimě ze stropu a ze dna vyrůstají ledové rampouchy, záclony a různé další útvary.

Dostat se na místo není nikterak složité. Z parkoviště v obci Kyjov se vydejte po červené turistické stezce. Asfaltová cesta vede zhruba dva kilometry podél toku Křinice a poté stačí následovat značku, která vás navede přes mostek na přes říčku a dále zhruba dvě stě metrů vzhůru do svahu. Jeskyně je volně přístupná, cesta k ní je dobře značená, takže prakticky není možné zabloudit. Obzvlášť v zimě, kdy je cesta ve sněhu pečlivě vyšlapaná přinejmenším desítkami návštěvníků.

Doporučuji se na místo vracet opakovaně, ať už v průběhu jedné zimy nebo s odstupem roku či dvou. Výzdoba je pokaždé jiná, ať už tvarově či její mocností. Skutečně, při každé vaší návštěvě bude to místo vypadat jinak.

Pár praktických rad pro fotografy:

  • Stativ rozhodně ano
  • Spíš širokoúhlý objektiv, případně makro pro detaily (zejména ledových záclon).
  • Jeskyně není vysoká, pokud máte volejbalové nákolenky nebo v příbuzenstvu dlaždiče, něco měkkého na kolena se hodí. Hodinka v podřepu není nic příjemného.
  • Čepici celou dobu na hlavě. Když už ne kvůli zimě, tak kvůli tomu, že aspoň trochu utlumí náraz hlavy do stropu. Helmu mít s sebou asi nikdo nebude:)
  • Pro ty z vás, kteří ještě stejně jako já „jedou“ na film, doporučuji spíš negativ. Světla změřit spotmetrem jdou, stíny se odhadují. Je to trochu vyšší dívčí a negativ snese nepřesnosti líp.
  • Na osvětlení několik čajových svíček, čelovku, malou baterku, cokoli co svítí. Ideální je mít větší počet různých zdrojů světla s odlišnou barevností. Blesk bych nechal doma.
  • Vydejte se na výlet pokud možno brzo zrána, abyste byli na místě sami. Jeskyně není velká, už ve třech si tam můžete překážet a návštěvnost zejména o víkendu bývá vcelku vysoká.

Apel na závěr: Zásadou fotografa krajináře je, že krajině neškodí. Nenechávejte po sobě vyhořelé svíčky ležet na místě, ale vemte si je s sebou. Na místě se pohybujte opatrně nejen kvůli vašemu zdraví, ale také proto, aby rampouchy přečkaly vaši návštěvu a mohly potěšit i ty po vás. Pro Jeskyni víl označení Křehká krása platí opravdu doslova…

Autorem článku a fotografií je Jiří Farkaš. Článek byl se souhlasem autora převzat z webu jirifarkas.net.

David Nogol

Živím se jako portrétní fotograf, jsem autorem knihy Jak na focení portrétů. Baví mě nejenom samotné fotografování, ale rád o fotografování píšu a pomáhám ostatním fotografům k lepším fotkám. Pořádám fotografické kurzy a workshopy a aktuality o mě najdete na mém Instagram profilu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *