5 častých chyb při úpravě portrétů

Mnoho fotografů se zcela zbytečně dopouští chyb při úpravě portrétů a fotografií s lidmi. Přitom se stačí držet několika zásad a těm častým chybám se snadno vyhnete.

img4741

Ani sebelepšími úpravami neuděláte ze špatné fotografie fotku dobrou. Naopak nevhodnými úpravami můžete degradovat jinak podařený snímek o několik úrovní níže. Na co si dát při úpravě portrétů (a fotek s lidmi obecně) pozor:

1. Flekatý obličej

Nejčastěji vzniká při nevhodných a nešetrných pokusech o vyhlazení pleti a retuš. Někdy může být pleť focené osoby opravdu trochu flekatá, ale úpravami byste to měli spíše zmírnit a eliminovat, ne to ještě zvýraznit. Pokud se pustíte do retuše pleti, postupujte pomalu a opatrně. Místo retušování velkých oblastí začněte malými detaily. Při retušování je dobré pracovat s přiblíženou fotografií, ale nezapomeňte průběžně kontrolovat náhled celé fotografie. Někdy se retuš může zdát v pohodě, ale když se oddálíte na celý obličej, můžete tam vidět problémy a nevhodné přechody mezi jednotlivými oblastmi.

2. Vosková figurína

Další chyba se týká taky pleti a její úpravy. Pokud se pustíte do vyhlazení pleti, je snadné se nechat unést a pleť vyhladit až moc. Tak, že výsledná osoba bude připomínat spíše voskovou figurínu, než skutečného člověka. Snažte se být při těchto úpravách hodně opatrní a pokud se vám to bude zdát už znatelné, raději efekt vyhlazení ještě o něco ztlumte. Dříve jsem vyhlazoval pleť u všech portrétů, dnes to dělám jen hodně výjimečně (jen u hodně problematické pleti, nebo nešetrném a tvrdém nasvícení).

3. Svítící oči a přebělené zuby

Oči a zuby bývají také často upravované části portrétů. Stejně jako u vyhlazování pleti, i zde se vyplatí postupovat opatrně a úpravy nepřehánět. Problémy nastanou, když oči nebo zuby jsou tak světlé, až působí nepřirozeně. A protože se většina lidí zaměří na fotce nejdříve na oči, nepomůže vám ani to, že zbytek fotky bude super.

Při bělení a zesvětlování (ať už očí, tak i zubů) si dejte taky pozor, aby nebyl ten efekt ostře ohraničený. Například při bělení pomocí štětce zvolte raději nějaký měkký štětec, aby ten přechod mezi upravenou a neupravenou částí nebyl moc násilný. A nebo výslednou „bělící“ úpravu ještě trošku rozostřete (např. pokud pracujete s editorem pracujícím s vrstvami).

4. Špatné vyvážení bílé a barva pleti

Nevhodně vyvážené barvy dokážou jinak dobrou fotku hodně potopit. Hodně důležitá je barva pleti, ta by měla vypadat přirozeně. Někde v diskuzi jsem před časem narazil na trefné přirovnání ve smyslu: Když jde barva pleti do zelena, osoba vypadá nemocně. Když je pleť do modra, vypadá osoba trochu mrtvolně… 🙂

Ne vždy je vyvážení bílé barvy jednoduché. Zvlášť v případech, kdy je osoba nasvícená několika různě barevnými zdroji světla. Dost problematické je taky například focení v přírodě, mezi stromy. Tam se pak může stát, že budou barvy pleti táhnout do zelena.

Doporučuji fotit do rawu. Když vyvážení bílé ujede, máte ještě možnost to bez ztráty kvality doladit v počítači.

5. Zneužívání funkce highlights and shadows

Některé aplikace na vyvolávání snímků ve formátu raw nabízejí funkci, díky které zesvětlovat tmavé části a ztmavovat ty přesvětlené (většinou pro zachránění přepalů a podexponovaných míst). Jenže když to přeženete, bude pleť vypadat hodně nepřirozeně a divně. Z mých zkušeností to bývá nejhorší při ztmavování světlých oblastí. Pokud se rozhodnete tuto úpravu na fotografii aplikovat, tak to používejte jen na okolí, ne na samotnou osobu. Když už chcete trochu zmírnit přeexponované oblasti s pletí, raději jen velmi opatrně a nejlépe jen lokálně. Nejlepší řešení je samozřejmě exponovat fotografii správně.

Učte se a nebojte se experimentovat

Nejlepší způsob, jak se naučit fotky upravovat a vytvořit si nějaký vlastní styl úprav, je neustále zkoušet nové postupy a zdokonalovat stávající. Zkuste se vždy dívat kritickým okem na starší snímky a přemýšlejte, co se moc nepovedlo a co by šlo udělat lépe.

Osobně jsem si za dobu co fotografuji lidi prošel snad všemi výše uvedenými chybami. I dnes mi občas nějaká ta chybka unikne, nebo se experiment s novým způsobem úprav tolik neosvědčí.

Jak si ale vytvořit nějaký osobitý styl úprav? Sledujte fotografie ostatních fotografů a přemýšlejte nad tím, jaké fotografie se vám líbí. U těch se pak zastavte a přemýšlejte proč se vám zrovna ta konkrétní fotografie líbí. Až na to přijdete, snažte se podobných výsledků dosáhnout sami. Jen za pomocí nástrojů, které vlastníte. Zkoušejte hýbat s různými posuvníky v editoru a sledujte, co to dělá s fotkou. A pokud se opravdu zaseknete a nebudete vědět kam dále, můžete se zkusit inspirovat různými tutoriály na internetu.

A na závěr jedno doporučení: snažte se vše fotit tak, aby bylo potřeba co nejméně úprav. Přeci jen je zábavnější být v terénu a fotit, než sedět dlouhé hodiny před počítačem.

David Nogol

Živím se jako portrétní fotograf, jsem autorem knihy Jak na focení portrétů. Baví mě nejenom samotné fotografování, ale rád o fotografování píšu a pomáhám ostatním fotografům k lepším fotkám. Pořádám fotografické kurzy a workshopy a aktuality o mě najdete na mém Instagram profilu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *