Přemýšlejte, než zmáčknete spoušť

Dříve byli fotografové nuceni nad každým snímkem pořádně přemýšlet. Byli omezeni jen několika snímky, pak museli vyměnit film. Nyní můžete na paměťové karty zachytit stovky fotografií, aniž by vás to stálo nějaké další úsilí, nebo peníze. Bohužel to svádí k bezhlavému cvakání. Jak z toho ven?

img5921

Čím déle se focením zabývám, tím méně fotím. V mých začátcích jsem si z výletů odnášel vždy stovky fotek. Fotil jsem vše kolem a nějak moc jsem nad jednotlivými snímky nepřemýšlel. Končilo to tak, že jsem fotky ani skoro neupravoval a rovnou je hodil někam do archivu. Jenže i když se povedlo několik dobrých snímků, tak v záplavě těch průměrných a špatných se prostě ztrácely. Procházet potom alba plné podprůměrných fotek bylo nudné a otravné. Není divu, že jsem se ke starším fotkám moc často nevracel.

Prvním krokem pro mě bylo promazání starých alb. Odstranil jsem více než polovinu fotek a najednou ty lepší mnohem více vynikly. Tím jak jsem procházel a mazal staré fotky, tak jsem si musel sám pro sebe zavést určité pravidla – kdy fotku nechat a kdy ji poslat do koše.

Postupně jsem si začal všímat, že po této velké čistící akci ve fotkách začínám mnohem opatrněji mačkat spoušť. Dříve jsem namířil fotoaparát na nějaký objekt, zaostřil a domáčkl spoušť. Teď se mi ale často stává, že spoušť sice namáčknu, ale nakonec si to rozmyslím a nedomáčknu ji úplně. Odprostil jsem se od představy, že si z každé cesty, výletu, nebo akce musím odnést hromadu fotek. Smířil jsem se s tím, že nebudu fotit za každou cenu, jen když to bude stát za to.

Zkusím trochu popsat pro inspiraci proces, kterým rozhoduju nad tím, jestli spoušť zmáčku, nebo ne. Mé rozhodování je už dost podvědomé, ale dalo by se to popsat následujícíma otázkama:

  • je to co právě chci vyfotit opravdu nějak zajímavé? Nesnažím se jen za každou cenu zachytit z dané lokality/události alespoň nějakou fotku?
  • bude mít pro mě výsledný snímek nějakou hodnotu? Bude to něco, co budu moct s radostí zveřejnit? Nebo snímek zachytí pro mě důležitý okamžik?
  • nemám už náhodou spoustu dalších stejných snímků? (ze stejného místa, za stejného počasí…)

Samozřejmě že kdybych si tohle musel zodpovídat vědomě při každém zmáčknutí spouště, tak toho moc nenafotím 🙂 Tím jak jsem si stanovil kritéria pro fotky, které si v mém foto archivu ponechám, jsem si přenesl tyto podmínky i do terénu při focení.

Najdou se ale i výjímky. A to především v případech reportáží nebo focení nějakých akčnějších událostí. Třeba když fotím portréty a portrétovaná osoba začne třeba skákat, nebo rozhazovat kolem sebe listí. Tam se prostě vyplatí být pohotový a nechat to přemýšlení a výběr snímků až u počítače.

Na druhou stranu ale občas nemusí být na škodu volit opačný přístup. Jako třeba v případě tohoto timelapse videa, které bylo složeno z 5000 snímků. Je v něm zachycen průběh dvoutýdenní cesty.

Abych to shrnul. Před zmáčknutím spouště se zkuste více zamyslet nad tím, proč chcete zachytit to, co se snažíte vyfotit. Jestli to má pro vás nějakou cenu. Jestli vám taková fotka něco přinese. A rovnou si zkuste prohlédnout svůj fotoarchiv a  zamyslete se nad tím, jestli tam není zbytečně moc fotografií, které se vám samotným nelíbí a nemají pro vás žádnou hodnotu.

David Nogol

Živím se jako portrétní fotograf, jsem autorem knihy Jak na focení portrétů. Baví mě nejenom samotné fotografování, ale rád o fotografování píšu a pomáhám ostatním fotografům k lepším fotkám. Pořádám fotografické kurzy a workshopy a aktuality o mě najdete na mém Instagram profilu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *